Michal Kindernay je jedným z umelcov novej generácie tzv. ekologického prevratu, ktorý od roku 2000 citeľne zosilnel najmä v oblasti intermediálneho umenia. Vo svojej tvorbe využíva terénne zvukové nahrávky (field recording), videoperformancie a vizuálne prepracované filmy využívajúce myšlienky akustickej ekológie vo video- a interaktívnej inštalácii. Environmentálne témy spracováva aplikovaním technologických prístupov vo vzťahu k prírode, pretože svoj umelecký program postavil na kombinácii výskumu, softvérového vývoja a nástrojového dizajnu.
Video Ztěžklé nebe vzniklo postupným vrstvením obrazu aj zvuku, ktorý Kindernay nahrával po celý rok. Podľa autora je správou z konca sveta: „Je to každodenní pohled na nebe, které je protkané řeznými ránami leteckou dopravou. Jestliže se celosvětově jedná o snižování uhlíkových stop v průmyslu i na společenské úrovni, letiště se nekriticky zvětšují, staví se další přistávací dráhy, nové terminály, nebo se letiště staví nová. Jaká je ale skutečná cena rychlé a pohodlné dopravy po nebi? … Analytici předpovídají, že do roku 2035 přepraví aerolinky ročně asi 6,9 miliardy cestujících. Díky nízké nebo neexistující dani z leteckého paliva má letecká doprava konkurenční výhodu oproti jiným druhům dopravy vlivem nižších cestovních nákladů.“
Prvá časť audiovizuálnej eseje Transformace / Výpary / Melanosis (2017) sa zameriava na exploatáciu prírodných zdrojov, predovšetkým vody. Krátky film vznikol vo veľkej miere na Dunaji. Industriálne obrazy sú sugestívne a spolu s hlbokými zvukmi soundtracku vyvolávajú pocity ekologickej úzkosti. Vznik tejto trilógie iniciovala interdisciplinárna platforma The Frontiers of Solitude.
Na vernisáži výstavy sa uskutočnila Kindernayova štvorkanálová audiovizuálna performance Phonotropic Blindness o zvukovom znečistení v moriach a oceánoch. Sónická krajina sa v autorových rukách menila na zvuk sprevádzaný abstraktnými obrazmi, ktorých pôvod zostal publiku neznámy až do záveru vystúpenia. Podľa autora táto performance „oživuje vodní element v jeho rozmanitých podobách: od rozmarného bublání minerálních pramenů, přes proudění vody zkrocené v potrubích až po temné dunění hlubin moří a oceánů s ingrediencemi zvuků lodní dopravy, komunikace a průmyslu. Živá performance evokuje alchymistické pokusy a pohanské rituály a mikroskopická pozorování přírodních procesů a laboratorní rozbory chemického složení látek. Detailní záběry přírodních prvků a abstraktní obrazce vznikající změnami frekvencí zvuku vyvolávají hypnoticky magický zážitek.“